Letošní dorostenecké mistrovství Evropy proběhlo v bulharském historickém centru – Veliko Tarnovo. Konkurenci tvořilo – 35 přihlášených zemí (mj. Austrálie, Nový Zéland, USA).

ZÁVĚREČNÁ PŘÍPRAVA

Ještě před odjezdem proběhla před vyhlášením výsledků MČR KT prezentace mládežnických reprezentačních týmů. Poté jsme vyjeli směr Bulharsko, abychom ještě před MEDem stihli několik tréninků, zaměřených na poznávání místních terénů. A jaké byly dojmy?

  • sprint – terén měl se závodním prostorem společné prudké svahy a hledání nejrůznějších průchodů či schodů (K1-6). Právě úvodní pasáž jsme si střihli závodním tempem, zbytek už jen jako výklus + navíc návštěva zajímavých pasáží ze začátku trati, kde jsme mezitím natočili video jako materiál k večernímu sezení.
  • long – prostor našeho tréninku přímo navazoval na závodní embargo (cesta na východním okraji mapy vedla z karantény na start). Většina lesa, včetně zelených partií, byla dobře průběžná. Náročnost tréninku zvyšovaly občas vágně mapované porosty a především deštivé počasí… Jako „povinnou“ jsme závodníkům nabídli pospojovanou část trati s dobrovolným  hledáním kontrol JV části lesa.
  • štafety – nakonec jsme dostali jinou mapu, než mi pořadatelé původně nabídli. Prostor byl však charakterově dost podobný a v některých částech dobře modeloval situace na štafety… Tentokrát jsme už nevyráželi na žádnou konkrétní trať, cílem byl spíš průzkum terénu, rozpoznání kamenů, skalek a případně porostů ve svahu. Cestou zpět jsme se ještě stavili obhlédnout aspoň z dálky prostor sprintu…
  • modely – sprintový model proběhl ve městě, jen kousek od závodního prostoru, nicméně terén byl relevantní jen pro závěrečnou část tratí… běželi jsme opět za vydatného deště. Pak jsme se přesunuli zpátky k hotelu, kde jsme měli lesní model (dobrovolně) + technické ukázky. Večer TLM a první válečná porada :-).
  • fotky

SPRINT

Od prvního závodu jsme očekávali orienťácký zážitek pro labužníky a bezezbytku se nám toho dostalo. Tratě nejprve provedly závodníky pevností Tsarevets, následoval přeběh po hradbách do centra, které nabídlo krásný pytlík členitou zástavbou s množstvím zídek, schodů a průchodů. Asi nejhezčí pasáží byl však kopcovitý úvod ve zmiňované pevnosti, která nabídla otevřený terén rozčleněný skalními srázy a starým zdivem, kde nebyly ani tak zásadní volby postupů, ale spíš plynulá a bezchybná realizace. Takový sprintový middle.

První den v našem týmu vládla spokojenost. Celkem 5 umístění v TOP 10 a hlavně jsme se po roce půstu hned na tomto závodě dočkali individuální medaile. Šimon Mareček zvládl svůj závod téměř bez chyb a jeho vyrovnaný výkon stačil na stříbrnou pozici v mladších dorostencích! Pozitivní určitě bylo, že umístění v nejlepší desítce jsme dosáhli ve všech kategoriích – 7. Katka Grycová (W18), 8. Terka Chrástová (W16), 10. Kuba Chaloupský (M16) a 10. Martin Roudný (M18, po redukci nejrychlejšího Astona Keye z Austrálie). Týmovou vyrovnanost potvrdil hlavně náš mladší dorost, kde se i přes chybky dokázali všichni umístit do 30. místa.

Smolíkem dne se stal Honza Gajda, který podal skvělý výkon a vburácel do cíle s časem na konečném 5. místě. Pozorní pořadatelé však nahlásili překonání zdi a radost z perfektního výsledku vystřídalo zklamání. Nedá se nic dělat, Honza si přeskočením zídečky nijak zásadně nepomohl, takže v hlavě musí zůstat vědomí velkého potenciálu (o umístění na velké bedně by oběhnutím zídky pravděpodobně nepřišel).

LONG

Na klasiku jsme se vydali skoro 1,5 h autobusem do hor, kde nás čekaly kratší, ale dost kopcovité tratě. Pořadatelé sice avizovali z 80% rychlý les s dobrou viditelností, ale mapa z větší části pokrytá různými odstíny zelené barvy tomu příliš nenasvědčovala. Jak je v posledních letech na MEDu zvykem, klasika se běžela na desítce a zajímavé tratě tak měly prostor jak na pěkné volby na delších postupech, tak náročnější jemné dohledávky. Krásné a adekvátně náročné tratě v kontinentálním terénu nejvíce svědčily finským závodníkům, kteří zvítězili ve všech kategoriích. Čistý poker byl narušen pouze díky M18, kde Mikko Eerola pustil na stejný stupeň ještě norského závodníka…

Jediné co se z mého pohledu pořadatelům moc nepovedlo bylo rozmístění občerstvovaček, kdy jedna byla umístěna špatně (která ovlivnila dohledávku na K5 v W16 nebo K9 v M18) a třeba starší dorostenky nemusely na postupech potkat žádnou ze tří v lese umístěných… Naštěstí bylo zataženo, občas deštivo, takže nebyly extra potřeba.

Nám se v závodě tolik nedařilo. Dalo by se konstatovat, že žádnému se závodníků se nepovedlo běžet bez chyb a jen málokdo dokázal podat svůj standardní výkon. Přesto máme 2 umístění v TOP10 a celkový projev byl mírným zlepšením ve srovnání s loňským výbuchem v Ortútech. Krásných výsledků dosáhli svým 5. časem Anička Karlová nebo 7. místem Kuba Chaloupský, oba se však na trati vychybovali z průběžné medailové pozice. Spousta dalších závodníků dokázala na trati vyrobit jednu až dvě obrovské chyby v řádech minut, které je stály pozici minimálně v první desítce.

Večer následovala společná slavnostní večeře všech týmů a tanec v disko rytmu. Z fyziologického pohledu asi nic moc vyladění, ale pro odreagování, udržení dobré pohody v týmu a třeba navázání přeshraničních kontaktů k nezaplacení.

ŠTAFETY

A to se dost možná promítlo i do posledního závodu, kde naše štafety vybojovali 3 pódiová umístění! Zatímco v mladších kategoriích jsme pravidelnými aspiranty na mety nejvyšší, ve starším dorostu se už promítá plná konkurence severských států a jiných týmů, kde často běží účastníci JWOC.

Obě mladší štafety se s rolí favoritů popasovaly na výbornou. V kategorii M16 jsme se po celou dobu drželi v popředí. Všichni kluci v pořadí Kuba – Lukáš – Šimon zvládli svou roli skvěle a zaslouženě zvítězili! Mladší dorostenky W16 stejně výborně rozběhla Míša, která předávala na 4. místě. Na druhém úseku zazářila Marky a v nejlepším čase dne vytvořila náskok minutu a půl. Anička bohužel pohledala hned první kontrolu, když navštívila ostatní farsty, další průběh závodu běžela s Finkou a v cíli z toho byla skvělá bronzová medaile!

Ve starším dorostu jsme se medaile už nedočkali. Štafetě M18 spolehlivě rozběhl Honza Gajda na 9. místě, ale s minutovou ztrátou, takže v kontaktu. Na druhém úseku se bohužel nedařilo Honzovi Rusinovi v kamenitých dohledávkách, kde postupně ztrácel pozici i umístění. Martin na třetím úseku běžel vyrovnaně s předními týmy a v cíli uzavíral první desítku se ztrátou necelých 8 min. Naopak holky W18 ve složení Klára Nechanická – Katka Grycová – Janča Peterová běžely po celý průběh závodu vyrovnaně s minimem chyb a dokončily závod na nepopulárním, ale výborném 4. místě!

Konečné skóre: 3 medaile, 11 umístění v TOP10 a spousta dalších pěkných výsledků zajistilo českému týmu 3. místo v Poháru národů. Evidujeme také množství nepovedených výkonů s jednou velkou či řadou menších chyb, které v cíli vyvolaly smutné emoce. Takový je sport, vrcholový závodníci se musí naučit jak přijmout úspěch, tak se srovnat s porážkou. Mě osobně těší, že spousta takových výkonů by bylo třeba bez jedné chyby mnohem veselejších a vlastně ukazují na vysoký potenciál našich závodníků. To je stav, na kterém se dá stavět, a který chceme přetavit do reality. Umění závodit…

Faktem je, že historicky jsme zvyklí z MEDu vozit spoustu medailí a v pohodě vyhrávat nebo v posledních letech s Finy bojovat o Pohár národů. Každá reprezentace vnímá dorostenecký vrchol jinak – některé země (především Švédsko, Norsko, ale i Dánsko, Švýcarsko) jezdí na MED především kvůli sbírání závodních zkušeností, některé z nich dokonce pouze v omezeném počtu nebo bez nějakých předem stanovených nominačních pravidel (jak jsem se dozvěděl od trenérky francouzského týmu Evy Juřeníkové v karanténě klasiky)… „Naopak“ třeba u nás se projev domácího týmu na MEDu dost sleduje a hodnotí. Určitě se nedá jasně konstatovat, který pohled na tuto problematiku je správný. Každopádně doufám, že naše výkony a výsledky jsou dobrou reflexí, a že na ně závodníci adekvátně navážou.